Mleté maso má v mnoha zemích světa dlouhou tradici. Ve středověku patřily tzv. sekaniny mezi jídla luxusní. Připravovaly se ručně a výhradně jen z kýty či svíčkové, neboť to bylo méně náročné. Vynález speciálních mlýnků dal zelenou přednímu hovězímu a prorostlému bůčku. Milují ho Řekové, Maďaři, Bulhaři, Srbové, používají ho hojně i obyvatelé severských zemí. U nás se dříve považovalo spíš za odpad, do kterého řezníci semleli všechny možné odřezky a zbytky. Dnes už se obchodníci vracejí ke kvalitě, i když nejlepší je vždy to, co si pomeleme doma sami – pak víte přesně, z jakého masa. Používá se buď jednodruhové nebo podle jídel různé směsi. Taky je vhodné rozlišovat hrubost mletí – na sekanou, karbanátky co nejjemnější, na jídla typu boloňské ragů, chilli con carne spíš hrubší. V případě domácího mletí postačí zakoupit mlecí desku s většími otvory. 🙂
Avšak mleté maso je z hygienického hlediska problém. Jakmile se jednou umele, zvětší se obrovským způsobem jeho styčná plocha se vzduchem (jen si představte všechny ty bublinky, co se dostanou dovnitř). A kyslík bakteriím svědčí. Mělo by se proto okamžitě spotřebovat, maximální doba skladování v lednici asi 4 hodiny. Totéž by snad mělo platit o mletém mase od řezníka. Ideální řešení: namlít maso doma a okamžitě ho spotřebovat. Nemrazit, nedávat do lednice.
Mleté maso